Nový přístup do šikmé věže navrhnul známý architekt Martin Rajniš, který vyniká coby autor řady unikátních dřevěných konstrukcí (např. Česká poštovna na Sněžce), a jeho architektonická kancelář. Do výšky 12 metrů by se měla vypínat hranolovitá schodišťová věž, která nahrazuje původní schodiště. Tato konstrukce je zvenku kryta pevnými dřevěnými žaluziemi, které chrání konstrukci proti vlivu povětrnosti.
Věž se hlásí k tradičně užívanému tvarosloví. Svým prostým tvarem jasně demonstruje svůj vztah k hlavní věži kostela – navrhovaná věž je profánního obslužného charakteru. Svou lehkou vzdušnou konstrukcí dává vyniknout hlavnímu – hmotě kostela.
Zpřístupněním věže by veřejnost dostala příležitost obdivovat zblízka skrytou tvář Mokrovy architektury, unikátní soubor zvonů z vrcholného středověku, z nichž jeden nese portrét Jana Husa, i kochat se výhledem na město z někdejšího bytu zvoníka. Další minimálně známou atrakcí interiéru věže jsou vnitřní konstrukční zásahy z dílny slavného autora železobetonových konstrukcí Bedřicha Hacara, který zaštítil zajištění staticky silně narušené věže v době, kdy se tehdy věnoval válkou poškozeným památkám, například klášteru v Emauzích. Jeho tvorba v podobě několika železobetonových límců a ocelových táhel a tu sice není architektonicky tak výrazně formovaná jako právě v Emauzích, přesto zůstává atraktivní a dramatická. Vrchol prohlídky představuje fyzická ukázka šikmosti věže, kdy podlaha v posledním patře je natolik nahnutá, že po pouhém položení lahve na zem se ta vlastní vahou a překvapivě rychle odválí do kouta.
